Mašinky a jehly v čase: jejich vývoj a proměna po technické i vizuální stránce

Equipment tatéra a jeho vývoj.

Vývoj mašinek, gripů, cartridgí a jehel

Často se se mě ptáte s jakými jehlami pracuju a jak jehly, barvy a strojky fungují. Proto jsem si říkala, že udělám krátké a základní shrnutí vývoje mašinek, vybavení, cartridgí, jehel.

Se svými klienty, kteří na tetování

chodí už dlouho se tomu někdy smějeme, protože jsme spolu zažili velkou proměnu tatérské výbavy od jehel, gripů i strojků.

„Už nejsem zamotaná v kabelech, které si přejíždím vlastní židličkou“

Tetuju asi šestnáct let. To je doba, za kterou se okolo mě stihlo udát hodně technologických/technických změn. I když se nejedná o raketové inženýrství, tak mašinky, jehly, cartridge i všechno vybavení okolo zaznamenalo velkou transformaci a za to jsem ráda. Všechno je mnohem snazší, lehčí, co se gramáže týče a u vývoje se myslelo především na snadnost použití, sterilitu u jednorázového vybavení, kompatibilitu a lehkost použití.  Povedlo se - vybavení je naprosto boží a snadno se používá.

„Jednorázovost a sterilita pro mě vždy byly a jsou na prvním místě. Čím méně starostí kolem údržby nástrojů, tím víc prostoru na samotnou práci a soustředění na klienta.“

Cívkové mašinky

Když jsem začínala tetovat, pracovalo se s cívkovými mašinkami. Byly kovové a robustní - žádné minimalistické nástroje. Vážily přibližně 250 až 400 gramů, podle typu a výrobce. Mašinky byly stylovky, každý si je určitě dokáže vybavit (je to takový sailor jerry styl) a často na nich byl přivařený ještě nějaký kovový prvek jako ozdoba, např. lebka, kotva, logo výrobce. K váze mašinky ještě přibyla váha kovového gripu, kterým se protahovala jehla.

„Když jsem se učila tetovat a poprvé v ruce držela tuhle mašinku, překvapilo mě, jak těžká je a jak hodně ovlivňuje kresbu jako takovou. Často mě ruka brněla a bolela.“

Mašinka převážila ruku a člověk se musel naučit s faktorem váhy pracovat. Ideální délka jednoho sezení pro mě byla tak 3 hodiny, pak mě ruka brněla a za pauzu jsem byla ráda.

Cívkové mašinky tedy mají 2 elektromagnetické cívky, které přitahují a spouští pružinu s jehlou, jsou hlučné a vibrují, mají větší „úder do kůže.“ Jsou citlivé na nastavení (pružiny, šroubky, kontakt, atd.).

Jehly

LINERY

Obecně se jehly dělí na linery a magnumy. Linery jsou určené k linkování, jak název napovídá. Linery se označují zkratkou RL = round liner. Jsou různých šířek (od 1RL po 25RL, některé značky vyrábí super linery nebo bold linery v šířce 30LR, ale takhle silný liner jsem ještě nepoužila), běžně se používají (3RL – 14 RL podle toho, jak silnou linku tatér chce, samozřejmě záleží, jaký požadavek na výsledek má. Číslo lineru označuje, z kolika jehel je jehla sletovaná. Např. liner č.3 je jehla sletovaná ze 3 ocelových jehel, tyto šířky pak mají ještě svá další specifika, lze je vyrábět z užších nebo širších jednotlivých jehliček, takže např. liner č. 3 může být širší nebo slabší, to si pak každý výrobce označuje svým způsobem, ale většinou používají označení 0,25mm, 0,30mm, 0,35mm nebo 06, 08, 10, 12 na jehle je pak napsaný vlastní číselný kód jako např. 0603RL, tak se pozná, že se jedná o úzkou trojku.

Linery pak mohou mít ještě označení RS (round shader), což znamená, že jsou rozšířené a je možné s nimi např. vybarvovat malé úseky.

MAGNUMY

Další druh jehel jsou magnumy (označení MGN). Magnumy jsou jehly, které jsou sletované ve 2 řadách pod sebou, kdy horní řada přikrývá mezeru mezi jehlami u spodní řady. Magnumy jsou určené ke stínování a vybarvování. Tady jsou různé velikosti od 3MGN (tzn. 3 jehly ve spodní řadě a 2 nahoře, což je malá jehlička po např. 25 MGN, která se používá při vybarvování velkých ploch jako je realistika nebo blackworky), opět jsou tu extrémní rozměry jako např. 60MGN. Ale takovou jehlu jsem nikdy nepoužila. Magnumy mají ještě další skupinu a to jsou jehly s označením MS, což znamená Magnum soft (soft edge magnum), krajní jehly nejsou ve stejné linii jako prostřední a jehla je do obloučku, jsou měkčí a šetrnější (vykreslí jemnější přechody) a na kůži neudělají takové trauma.

„Jehly jsou dnes součástí nacvakávací cartridge, ale v jejich původní podobě se nepřestaly vyrábět a stále se používají – používají je handpokeoví tatéři“

Někteří freehandoví abstraktní tatéři si letují své vlastní jehly a tetují s nimi, což je hodně cool, protože jehla má svoji osobitou kresbu, která je jedinečná pro to konkrétní tetování.

Jehly prošly velkým vývojem – původní jehly jsou dlouhé s očkem na konci. Jehla se vkládala do kovového gripu, který ji drží ve své dráze a očko jehly se zaháklo za hřídelku motůrku, který jehlou pohybuje. Kovové gripy se musely sterilizovat v autoklávu (sterilizátoru, který byl velký zhruba jako malá lednice a sterilizace trvala přes noc), s gripem se poté muselo zacházet tak, aby se jeho sterilita nenarušila. Což mně osobně nevyhovovalo. Bylo to hodně práce navíc a hlavně zodpovědnost, kterou člověk za sterilitu nesl. Na jednorázových catridgích (grip a jehla dohromady) je úžasné to, že jsou sterilní od výrobce a pak se vyhodí. Infekční odpad se skladuje ve speciálních binech, které potom likviduje např. firma EKOM, která si pro infekční odpad jezdí.

„Vybavení vyžadovalo neustálou kontrolu, údržbu a disciplínu ve formě sterilizace, což mi moc nevyhovovalo.“

Rotační mašinky a další vybavení

Cívkové mašinky pak nahradily mašinky rotační. Jejich motůrek už není pojatý formou elektromagnetických cívek, ale je to malý modelářský motůrek, který je umístěn v těle mašinky. Je daleko tišší a má minimum vibrací, má jednodušší ovládání a méně nastavování a je ke kůži jemnější. Já jsem používala vážky (dragonfly rotary machine), které jsou lehoučké. Vážily 80g, což byl úplný gamechanger. Méně unavovaly ruku a dalo s nimi tetovat celý den.

„Rotační mašinky váží 80 gramů, což byl úplný gamechanger.“

Equipment k cívkovým i rotačním mašinkám je hodně „do kabelů zamotaná“ záležitost :) Kabely se pletly, tahaly za ruku a motaly se dohromady, což omezovalo pohyb. Mašinky fungují na zdroj (do zásuvky), ze zdroje vede jeden konec na šlapku, na kterou tatér šlape a tím zdroj zapíná/vypíná (druhý kabel) a další kabel vede k mašince. Tohle byl mechanismus s hodně křehkou rovnováhou. Když se stalo, že člověk nemohl zapnout mašinku, tak musel zkontrolovat všechny komponenty a kabely a kontakty nejsou zrovna moje silná stránka J životnost kabelu k mašince byla u mě třeba 1 až 4 měsíce.

Dnes se používají peny (bateriové strojky s catridgovým systémem). Tvar mašinky opravdu odpovídá slovu pen, někdy trochu širší, které jsou buď hladké a nebo mají různé „zářezy“ kvůli ergonomii prstů. Já používám hladké. Největší rozdíl a pro tatéra zjednodušení v práci, že do penů se používají jednorázové cartridge, které jsou spojené, tzn. jehla je spojená s cartridgí a do strojku se jen nacvakne. Nemusí se tedy utahovat, apod. Délka jehly je nastavitelná, s jedním koncem mašinky se dá kroutit doprava/doleva a tím se jehla vysouvá a zasouvá. Další velká výhoda je jemnost mašinky vůči kůži.

Barvy tehdy a dnes

Velkou proměnou prošly i tetovací barvy. Dříve se používaly pigmenty, které dnes už evropská legislativa neumožňuje. Tetovací barvy podléhají nařízení EU-Reach. Současné barvy musí splňovat přísné normy, mají přesně definované pigmenty, jsou testované na zdravotní nezávadnost a neobsahují zakázané látky. Tetovací barvy jsou tedy bezpečné a jejich složení je hlídané, neobsahují nebezpečné látky jako těžké kovy a např. černá je s pigmentem uhlíku. Proto tedy nedává příliš smysl nedávno zmedializovaná kauza o škodlivosti tetovacích inkoustů. Evropská unie sama vymyslela mechanismy ochrany koncového uživatele v podobě EU-reach, kterými se musí tetovací studia řídit a jsou podrobována kontrolám ze strany Hygienických stanic. My používáme ty nejkvalitnější barvy, mezi které se řadí Dynamic, Ethernal, Radiant, World Famous, Kuro Sumi, Panthera a další tímto způsobem testované a normy splňující inkousty. A jsme s nimi maximálně spokojení.