Tetování bradavek po ablaci prsou – příběh naší klientky
Dnes bych s Vámi ráda posdílela konkrétní příběh jedné naší klientky. Záměrem je, aby doputoval k někomu, kdo prochází stejnou životní situací. Třeba se stane inspirací, a kdyby ne, tak alespoň příběhem, který sdílí silnou emoční linku této nemoci a léčby. Díky za statečnost, že jsi se s námi o svůj příběh podělila. Obdiv všem ženám, které mají toto období za sebou nebo jím právě procházejí. Velmi tuto statečnost obdivuji ve všech rolích, které máme a také v roli maminky, protože velká většina žen, která touto situací prochází, jsou matky malých dětí a musí se vyrovnat právě s tímto – nemoc versus mateřství.
Do našeho studia se dostala díky soutěži, kterou jsme uspořádali společně s nadací Holky s BRCOU. Dvě ženy v ní získaly možnost nechat si u nás vytetovat bradavky a ona byla jednou z nich.
Její příběh si můžete přečíst níže celý – jak zjistila, že je nemocná, čím si prošla, jak se s rakovinou vyrovnávala, jaké to bylo v rodině s malým dítětem i jaké pro ni bylo samotné tetování. A právě tahle lidská a emoční rovina k nám, jako empatickým lidským bytostem, silně promlouvá.
Při práci se ženami po ablaci prsou se totiž opakovaně setkávám s něčím, co se těžko popisuje. Samozřejmě je každá žena jiná a každá má svůj vlastní příběh, ale ženy, které potkávám, bývají často velmi veselé, otevřené a již umí žít to, co všichni zažíváme, když se něco stane a uvědomíme si, jaké „blbosti“ v životě řešíme, umí žít přítomným okamžikem, který nemusí být mnohdy hezký, ale je opravdový a tady a teď. Prošly si něčím, co jim obrátilo život vzhůru nohama, a spoustu věcí díky tomu přehodnotily.
A tetování bradavek pak není jen technický zákrok. Může to být i určitý rituál a další krok k uzavření celé té dlouhé cesty. To mám na tom procesu vlastně ráda, že na něj lze nahlížet jako na přechodový rituál.
Jak tetování bradavek probíhá?
Celý proces zabere přibližně čtyři hodiny i s přípravou. Samotnému tetování předchází důležitá část přípravy – rozkreslení a míchání barev.
Pomocí speciální pomůcky, se kterou se rozkreslují kruhy, nejprve hledáme správnou velikost a umístění dvorců. Dbáme na to, aby byly souměrné, ale zároveň nechceme vytvářet něco geometricky dokonale přesného. Chceme, aby dvorce působily přirozeně, tzn. že tam určitou asymetrii ve finále vytvoříme, protože lidské tělo takové je – bradavka musí na prsu působit přirozeně a věrohodně, i když samozřejmě sledujeme ideál.
Pak přichází míchání pigmentů – to je alchymie. Do tělových a růžových odstínů se mohou přidávat i barvy, jako je třeba zelená, aby se dosáhlo požadovaného odstínu. Výsledný odstín mícháme přímo pro konkrétní pokožku.
Při tetování většinou postupujeme od dvorce směrem ke středu a postupně vytváříme samotnou bradavku. Nakonec přidáváme drobné světlé a tmavší detaily, stíny a zvrásnění, i bílou barvu. Právě tento final touch vytvoří iluzi prostoru a bradavka díky nim může působit opravdu plasticky a realisticky.
Používáme velmi jemné jehly – linery. Můžete si je představit skoro jako mikrotužku, kterou postupně kreslíme jednotlivé detaily. Samotné tetování není díky tomu tak bolestivé. Je ale poměrně dlouhé. A právě ten čas může mít pro klientku úplně jiný rozměr. Několik hodin leží a má prostor být sama se sebou. Myslím si, že i tohle je důležitá součást celého procesu.
Proč je potřeba korekce?
U tetování bradavek je nutná korekce po zahojení. Pracujeme s velmi jemnými, světlými a tělovými pigmenty a jejich odstíny nejsou vlastně při samotném tetování vidět skrz zarudlou pokožku, která je podrážděná jehlou. Ovlivňuje to, co jako tatér vidíte. Výsledný odstín se proto nedá hodnotit bezprostředně po tetování. Tohle je hodně o zkušenosti – tatér musí mít za sebou dost zahojených prací, aby dokázal odhadnout, jak bude konkrétní pigment vypadat po zahojení a spojit si v hlavě obrázek čerstvého zarudlého tetování a výsledného stavu po dohojení.
Právě proto není dobré snažit se všechno „dotáhnout“ hned napoprvé. Kdybychom pigment zbytečně přesytili, mohla by být výsledná bradavka příliš tmavá.
Necháváme proto tělu čas. Přibližně měsíc až měsíc a půl se pigment usazuje a pokožka si celý zásah zpracovává po svém. A až potom vidíme skutečný výsledek a na korekci doladíme to, co je potřeba.
Rozhovor
1. Pamatuješ si na moment, kdy jsi zjistila, že není všechno v pořádku? Jaké byly první příznaky nebo co vedlo k vyšetření?
Ano, vlastně docela "náhodou" jsem si objevila zatvrdlou bulku v pravém prsu při sprchování, hlavou mi hned blesklo, že to bude průšvih (ani nevím proč, ale hned mi to hlavou proběhlo). Zároveň jsem si říkala, že to může být jen neškodná cysta a hned druhý den jsem šla k doktorce. Ta mě se slovy, "že to nic nebude" pro jistotu poslala na UZ, že budeme mít klid. Ještě že to udělala, protože podle výrazů ve tváři doktorky při vyšetřování UZ mi bylo jasné, že o cystu nepůjde. Potom věci už nabraly rychlý spád.
2. Jak si prožívala období od diagnózy do operace (ablace prsou)? Co ti v té době nejvíc pomohlo zvládnout celou situaci?
Ono vlastně nejdéle trvalo to období samotného diagnostikování. Po ultrazvuku a mamografu následovala biopsie a asi nejhorší bylo čekání na výsledky, přestože jsem věděla, že to nejspíš zhoubné bude. Poté si vše převzal MOÚ na Žlutém kopci v Brně a tam začalo další kolečko vyšetření, aby se mohla stanovit co nejlepší léčba - dá se říct na míru. Asi bych tohle období popsala jako jeden obří šok, jako bych si to nechtěla připustit, že se tohle někomu fakt může stát a že je to průšvih. Nejvíc mi pomohla rodina a normální běžný život jako péče o malého synka, práce atd.
3. Kde jsi podstoupila operaci? Jaký typ zákroku jsi absolvovala? Byl zákrok jeden nebo jich bylo více. Pokud chceš, můžeš se podělit i o svou zkušenost s konkrétní nemocnicí nebo lékaři.
Jako první mi byl odstraněn samotný nález a uzlina, chvíli po zákroku byly ale hotové výsledky genetiky, kde byla potvrzena BRCA 2 mutace (jsem na tuto diagnózu mladá, tak se pátralo po genetické predispozici a potvrdila se). To hodně změnilo, protože to znamená, že celoživotní riziko karcinomu prsu je 80% a vaječníků asi 40%). Takže se přitvrdilo i v léčbě - byla mi doporučena oboustranná mastektomie pro moc velké riziko návratu. Souběžně s mastektomií mi byly založeny tkáňové expandéry pro provedení rekonstrukce prsu. Po samotné léčbě byly expandéry vyměněny za silikonové implantáty. Operace tak vlastně byly celkem 3. Léčila jsem se na Žlutém kopci a moje zkušenost byla určitě dobrá.
4. Jak dlouho trvalo, než jsi měla pocit, že jsou prsa i jizvy opravdu zahojené? Bylo hojení náročné?
Myslím, že se prsa i jizvy hojily docela dobře, delší to bylo na pravé straně, kde kvůli nemoci proběhlo i ozařování.
5. Změnil se po operaci tvůj vztah k vlastnímu tělu?
Určitě ano, dlouhou dobu jsem se v něm cítila jako na návštěvě, jako by nebylo moje. Bylo slabé, unavené, přišla jsem vlivem léčby o prsa, vlasy, obočí a řasy.
6. Kdy jsi poprvé začala přemýšlet o tetování bradavek? Bylo to už během léčby, nebo až s odstupem času?
O tetování jsem přemýšlela už od začátku. Když jsem se pro rekonstrukci rozhodla, tak jsem si říkala, že ať už je to komplet. :)
7. Jak probíhalo tvé rozhodování? Zvažovala jsi jen tetování bradavek, zakrytí jizev nebo jejich kombinaci? Co nakonec rozhodlo?
Byla jsem od začátku spíš jen pro tetování bradavek.
8. Měla jsi z tetování nějaké obavy? Třeba z bolesti nebo, ze se ti to nebude líbit?
Měla jsem obavy asi hlavně ze zdravotního hlediska, aby to nevadilo kůži po ozařování a celkově po nemoci. Bylo to moje první tetování, tak jsem moc nevěděla, co čekat.
9. Jak probíhal celý proces – od prvního kontaktu přes návrh až po samotné tetování? Překvapilo tě během něj něco? (Budu ráda, když mi dáš zpětnou vazbu)
Celý proces byl vlastně moc fajn. Od citlivého přístupu po možnost vybrat si tetování tak, aby mi nejvíce sedělo. Všechno mi bylo vysvětleno a výsledek je prostě super. Samotnou mě překvapilo, jakou mi pohled do zrcadla po tetování udělal radost. :)
10. Jak probíhalo hojení tetování?
Hojení probíhalo dobře, nic nebolelo, nebyl žádný problém.
11. Jaký to byl pocit na prsu bradavku zase mít?
Jako by mi chyběl na ruce prst a místo 4 bych měla zase 5. :) Tělo vypadá zase kompletní, přestože na prsou mám pořád velké jizvy po operacích, tak s vytetovanými bradavkami si připadám o hodně líp. Prostě radost. :)
12. Kdybys mohla dát jednu radu ženě, která je dnes na začátku, co bys jí řekla? A jak se cítíš dnes, když se ohlédneš zpátky?
Že je to děsné období plné bolesti fyzické i psychické, ale že to zvládne. Cítím se vyrovnanější, nerozhodí mě tolik věcí jako před diagnózou a míň řeším, co bude a víc žiju teď. Myslím, že je to ale dlouhá cesta, která pořád pokračuje.
Komentáře